Během prázdnin jsem si udělala výlet do Cuency. Je to město přibližně na půli cesty mezi Madridem a Valencií, známé pro své casas colgadas = visuté domy. Historická část totiž leží na skalním ostrohu a domy jsou k němu snad kouzlem přilepené.
V levé části fotky je v údolí vidět novější část města, ve které je i nádraží. A od nádraží až nahoru je výškový rozdíl 100 metrů!
Když člověk prochází uličkami, vidí jen menší barevné domky...
..ale z druhé strany to vypadá takhle.
Anebo takhle. Rozhodně bych řekla, že po těch letech mají v krvi opravdový cit pro konstrukci.
V tom historickém jádru není jediná ulička rovná, je to samé do kopce z kopce, případně po schodech. Spolu s tím, že jsem nahoru vystoupala dvakrát (v půlce dne jsem sešla do údolí pro doplnění zásob, mě po výletě pořádně bolely nohy.
Hlavní cíl výletu ale nebyly prošoupané podrážky, nýbrž vcelku nezajímavé parkoviště u hradební zdi. Na to místo totiž v rámci ateliéru navrhujeme taneční školu s divadlem. Pozemek je celkem úzký, dlouhý a hlavně ve svahu. Podélně je rozdíl mezi jedním krajem a druhým 4 metry, příčně 15. I když to z map a vrstevnic víme od začátku semestru, teprve na živo to vyniklo.
Napravo na fotce je parkoviště, nalevo je druhá, svažující se část parcely.
A to je pohled z vyhlídky na hradbách.
A na druhou stranu z hradeb se člověk může kochat výhledem do krajiny.
Odpoledne jsem se ještě chtěla vrátit do Muzea abstraktního umění, kde podle plakátu zrovna probíhala výstava české fotografie 1912 - 1974. Protože jsem si ale nepamatovala, kde přesně muzeum je, řídila jsem se zdejšími značkami. A to byla chyba! Protože, jak jsem si pak zjistila na mapě, mě směrovaly oklikou a hlavně přes spodní část města. A já už na třetí stoupání nahoru neměla sílu. Tak jsem si prošla novější Cuencu, která je až na dva parky dost nezajímavá a šedivá. A k večeru jsem sedla na vlak zpátky do Valencie. Docela velká část trasy vede tunely, takže si člověk neužije tolik výhled z okna, ale za to se po výletě krásně dřímalo.
