Ve čtvrtek večer jsme přijeli do Vals. Ke konci vedla cesta úzkou, horskou, klikatící se silnicí, ale naštěstí jsme nikde neuvízli. I když to tak chvíli vypadalo. Ubytováni jsme byli v jednom místním hotelu a po třech dnech cestování v autobuse nám místní postele připadaly nejměkčí a nejpohodlnější na světě. A ráno jsme nikam nemuseli spěchat! Měli jsme totiž na programu prohlídku městečka a hlavně vnějšku lázní, které jsme pak navštívili.
 |
| ranní výhled z pokoje |
Autorem lázní je Peter Zumthor, na jehož dům a ateliér jsme se jeli potom podívat. Ale teď ještě zpátky k Therme Vals - vedle hotelového komplexu je to stavba velmi nenápadná, nejen proto, že je zapuštěná do svahu. Tmavá fasáda je z valské ruly a jak jsme při návštěvě zjistili, celá stavba působí jak z jednoho kusu tohoto materiálu. Uvnitř se nesmělo fotit, tak přináším jen obrázky z venku.
To je fasáda směrem k silnici, velká okna osvětlují bazény. Skrz boční zdi se dá prohlédnout budova skrz na skrz.
Venkovní bazén, ještě prázdný.
A to je střecha. Modré linky přinášejí světlo ve dne, v noci jim pomáhá "záhon lampiček".
Kámen a kámen. Stále ten samý materiál.
A i u tak skvělé stavby si příroda prosadí svou. Mezi světlíkem a zábradlím, aby turisti nedupali po střeše.
Koupání vevnitř jsme si náramně užili, mají tam čtyři menší bazénky s různými teplotami (od 14 do 42 stupňů), jeden hlavní uprostřed a pak jeden úzký, kterým se dá proplavat ven na čerstvý vzduch. A nebo se tam dá ležet na lehátku, koukat z okna a odpočívat. Celý interiér má úžasnou atmosféru, odpočívalo se tam krásně a vůbec se nám nechtělo znovu na cestu. Takhle spokojení jsme tam byli!
 |
fotka z facebooku univerzity
"najdi blondýnu II" |
Další na programu byl dům a ateliér architekta Zumthora. Ateliér má už ve druhé budově, kterou postavil, když mu ta první byla malá. Jen o pár domů vedle. A k tomu má poblíž vlastní dům. Ten je na rozdíl od ateliérů betonový a schovaný na konci uličky.
 |
| parádní kombinace chladného betonu a starého obyčejného plotu |
Budovy ateliéru jsou obložené dřevem a dá se na nich krásně sledovat jeho stárnutí. Zvláště na té nové jsme našli několik znaků, které nám připomněly stavby Le Corbusiera. Například velká okna, která dovnitř přinášejí světlo, ale o čerstvý vzduch se starají větrací otvory vedle.
 |
| za domem |
Dovnitř jsme se nedostali, zrovna měli spoustu práce a tak jsme jen přes sklo viděli, jak se lepí velké profesionální modely.
Jako poslední jsme měli navštívit zastřešení římských vykopávek od stejného autora, ale protože byl pátek, tak zavírali dříve. A my to nestihli, takže si je to můžeme prohlédnout jen na internetu, třeba
zde.
Pak už jsme se jen chvilku procházeli centrem Churu, nakoupili zásoby a vydali se na cestu zpátky do Valencie, která i s přestávkami trvala 20 hodin! Bylo to náročné, bolela nás pak záda, ale stálo to za to.
 |
| A takhle jsme ty čtyři dny kličkovali. |
