Nejdřív jsem bojovala sama se sebou, jestli vstanu. O chvíli později jsem bojovala se sporákem o trochu horké vody na čaj. Je elektrický. Je dotykový. Zatím si moc nerozumíme, ale vodu jsem nakonec měla. A čaj a instantní kaši taky. Ráno bylo zachráněno.
Mezitím se v bytě ukázala paní domácí, ale někomu ho ukazovala, tak pokrok s pokojem nepřišel. Chtěla jsem na ní počkat, že se vrátí. Jenže se do dvanácti neukázala a já jsem v pokoji už dost chladla.
Mám tu okno, které je do dvora a jak jsme v prvním patře, tak nebe vidím, jen když přitisknu nos ke sklu. A to mě zmátlo! Studený pokoj a kousek světle modré oblohy udělaly syrový dojem. Nechtělo se mi dál čekat, tak jsem se zabalila do svetru, bundy a šály a šla jsem ven. Trochu mě hnal i pocit, že krom další instantní kaše tu nemám nic k jídlu.
Asi po pěti minutách cesty jsem zjistila že:
- je mi horko a to mam asi tak polovičku vrstev než většina místních
- zapomněla jsem si na bytě sluneční brýle.. hlavně, že mám u sebe deštník...
A jak to tu vypadá?
Hlavní třídy mají uprostřed zelený pruh s palmami a lavičkami. Jezdí tu dost aut a taky hodně cyklistů. Ve stínu je chladněji a fouká, ale na sluníčku to je paráda, brzo jsem si musela sundat bundu. Termoregulace místních je prostě jiná, chodí v šálách a pár lidí mělo i čepice.
 |
| Av. del Regne de València |
Po jedné z hlavních tříd jsem došla až k místu, díky kterému jsou prý všichni místní hubení a vysportovaní. Je to dlouhý městem se táhnoucí park v bývalém korytě řeky Turie. Lidé tu jezdí na kole, běhají, rychlechodí, chodí, sedí i leží a vyhřívají se. Je tu krásně a vůbec nevadí, že z obou stran jsou rušné ulice a že ho křižuje hodně mostů.
,
Parkem jsem došla až k Ciudad de las Artes y las Ciencias (Město umění a věd). Určitě se sem ještě vydám, takže zatím jen pár fotek.
Dál jsem se zase pustila skrz město. Přede mnou bylo obchodní centrum, dostala jsem chuť na nějakou svačinu a tak jsem vstoupila dovnitř. Přízemí - kabelky, vůně, drogerie a já nevím co všechno. V dalších patrech dámské oblečení, oblečení, pánské oblečení, další oblečení, dětské oblečení, sportovní oblečení, elektronika, věci do domácnosti, věci do domácnosti.. No, pater bylo hodně, ale jídlo žádné. Nebo možná v suterénu, ale tam jsem se neodvážila, už tak jsem toho obchoďáku měla plné kecky. Navíc mě přešla chuť na svačinu.
Zase jsem si to křižovala městem a vůbec jsem si neuvědomovala, že je leden.
 |
| Podél ulic jsou hlavně palmy a citrusy. |
A jak jsem šla a šla...
 |
| ...moře na obzoru! |
Dočkala jsem se.
Pláž je rozlehlá, jeden konec nebyl vidět, na druhém byl vidět přístav. Lidé se tu vyhřívali na sluníčku nebo se procházeli podél vody.
Foukal vítr a byly vlny.
 |
| břehy jsou plné oblázků a hlavně mušlí |
 |
| studí!!! |
Od moře jsem se vydala zpátky. Cestou jsem si nakoupila nějaké zásoby. V Lidlu. Byl po cestě a potřebovala jsem si rozměnit bankovku. A mají tu hrozně fikané regály s pečivem.
Hromádky pečiva jsou za sklem a skrz úzkou mezeru si zákazník pomocí hrabla vystrčí svůj vyhlédnutý kousek do sousedního ošatky, kam už může sáhnout svou (špinavou) rukou.
Zbylou jsem měla jednoduchou, po Gran Via del Marqués del Túria pořád rovně až k domu. A zase jsem šla prostředkem.
 |
| to jsou ty velké stromy z předchozí fotky |
Teď jsem už zpátky na pokoji a čekám, jestli se ukáže paní domácí. A taky si budu vařit. Když mi to sporák dovolí.
 |
| ahoooj |