Kam nejít hladový.

Kdyby dneska někdo sledoval mojí trasu městem, musel by si myslet, že jsem se ztratila. A taky že jo, ale jen jednou. Jinak jsem šla, kam se mi zrovna chtělo, hlavní cíle byly blízko u sebe. Ne jako včerejší výprava k moři a zpět. A taky bylo dobře, že jsem dneska k moři jít nechtěla, protože nesvítilo tolik sluníčko a občas dost foukalo.

Prvně vám ukážu, kde bydlím. U nádraží. To má krásnou budovu, která je ale plná obchodů, tak se špatně fotí. Na nástupiště se tu člověk dostane jen přes turniket, ale i tak se dá přes halu projít a vyjít bočním vchodem. To se mi bude hodit, až půjdu na metro do školy. Ta správná stanice je od domu vzdušnou čarou kousek, ale buď je potřeba koleje obejít kolem / skrz nádraží nebo podchodem. Zatím se mi to zdálo stejně dlouhé, ale cesta přes nádraží je nepřekvapivě hezčí.

Vidíte ten žlutý dům? Tak tam.

Od nádraží jsem se vydala do historického centra města. A jak je vidět, i uprostřed rušné třídy se dá posilovat. Nebo venčit tvrdohlavého psa, co nikam zrovna nechtěl.

První cíl byl vyhlášení Mercado Central de Valencia (Centrální tržnice). Stavba z roku 1914. Obrovský prostor plný lidí, stánků, vůní, pachů a halasu. Nepřeberné množství čerstvého jídla, od ovoce po křídlo s mořskými rybami a potvorami. Tak přesně sem nechoďte hladoví.

z části s mariscos = mořskými plody

Dál jsem chtěla dojít ke zvonici valencijské katedrály, ale místní staré uličky jsou tak křivolaké, že jsem se asi po pěti minutách vynořila zase u tržnice.
Na druhý pokus mi to vyšlo, jen s malou přestávkou. Po tak náročném zážitku, jako byla tržnice plná jídla, jsem si musela dát zastávku na svačinu. Na rozdíl od včerejška už mám na bytě nějaké zásoby a mohla jsem se vybavit na cestu.
Zvonice Miquelete má asi 200 schodů a každý má 23 centimetrů. Alespoň podle stránek města. Ze shora je krásně vidět, jak je Valencie placatá. A s pomocí mapy jsem našla pár už známých míst.

pohled na sever

pohled na jih

to tmavé místo je ten park v korytě řeky, který ale jinak není přes budovy moc vidět

Když jsem byla na věži, zvon odbil tři hodiny odpoledne.

Nový výraz - la escalera de caracol = (šnečí) točité schodiště

všimněte si i mých parádních plátěnek

Dál jsem šla, kam mě nohy vedly. 

Horchateria El Collado

Zase jsem došla k El jardín de Turia, jen k jiné jeho části. Je to příjemná změna po chození úzkými uličkami a taky se tu člověk neztratí. Maximálně si splete směr. 

Cestou zpět jsem ještě navštívila drogerii, abych si konečně koupila mýdlo. Už se nemusím mýt šamponem. Lahev má 750 ml, tak si myslím, že mi vydrží dlouho. 

Jo a včera jsem potkala paní domácí a budu se stěhovat do většího pokoje, o dvě patra výše, s oknem do ulice a stolem. Jen barvy stěn jsem si zapomněla všimnout.