Jak se asi cítil Durrel..

..aneb den nula mého pobytu ve Španělsku.

V 15:50 jsem měla odlétat z pražského letiště. A místo toho jsme seděli v letadle a čekali. Čekali jsme na odmrazovací vozík. Teda jestli se jmenuje jinak, tak se omlouvám, ale takhle jsem to slyšela z hlášení pilota. Ujistili nás, že je to tak normální v tuhle dobu. A tak jsem viděla něco nového dřív, než jsem dorazila do cíle.

Praha - někde nad Českou republikou - Itálie

Mezicíl bylo letiště Milán - Bergamo. To je spíš jeden velký luxusní obchoďák s bránami a výhledem na letiště. Já vím, že obchody na letišti jsou normální, ale tady to je na první pohled víc obchodní centrum než letiště. Ale aspoň jsem se neztratila. A ve 20:40 mi letělo druhé letadlo. V Itálii naštěstí nemuseli odmrazovat a tak nebylo žádné zdržení.
Při klesání k Valencii už byla samozřejmě tma, ale zase město krásně zářilo do noci. Jen to moře jsem neviděla..
Na letišti jsem si přes rameno dala kabelku, na břicho baťůžek a na záda jsem hodila velký batoh. A vypadala jsem jako hodně hrbatý velbloud. Naštěstí to nebylo ani nepohodlné, vlastně jsem se díky tomu nepřevažovala dozadu, jako normálně s velkým batohem.
Z letiště na byt byla cesta jednoduchá, asi čtvrt hodiny metrem, bez přestupů. A když jsem vystoupila, uvítalo mě moc krásné město. Vysoké činžáky, parádní budova nádraží a takové menší Koloseum - jen tady se pořádají býčí zápasy.
Dům jsem našla bez problémů, paní domácí pro mě přišla, ukázala mi byt - a tady se dostávám k tomu Durrelovi v nadpisu.
Četli jste nějakou knížku od něj? O mé rodině a jiné zvířeně nebo Ptáci, zvířata a moji příbuzní? Ne? Chyba a máte u mě černý puntík! Tyhle knížky jsem četla několikrát, hlavně o letních prázdninách. A on v nich popisuje, jak se po Korfu s rodinou stěhovali z vily do vily. A jedna byla jahodově růžová, další sněhobílá, další narcisově žlutá... A já jsem si při zajišťování bydlení všimla, že podle fotek má být pokoj světle fialkový a hned jsem si na ty příběhy vzpomněla.
To jsem ještě netušila, že se Durrelověi přiblížím o něco více. Budu se asi stěhovat! Věc se má tak, že mě paní domácí uvedla do výrazně menšího mentolově zeleného pokoje. Když jsem jí říkala, že mám být jinde, vypadala překvapeně, ale ujistila mě, že se nic neděje, že tu budu dlouho a nějak to vyřešíme. Klasicky = maňana. Ale pokoj je čistý, má okno, skříň a postel s dvěma dekami. A i malé topení tu je. Takže se mám vlastně dobře.
Zdravím vás a těším se, co přijde dál.