Je vymalovaný asi ve třech odstínech šedi a jednu stěnu má sytě růžovou. Ale má stůl, velká okna a dokonce i balkonek se sušákem na prádlo. Konečně jsem si vybalila.
 |
| říkám tomu zátiší s tygrem |
 |
| a takovou tu mám podlahu |
Poté, co jsem se v první patře seznámila s elektrickým sporákem, tady je plynový. Všechny značky u ovládání má ošoupané a tak je to trochu loterie, který čudlík patří ke kterému hořáku. Ten prostřední patří zřejmě k troubě, také plynové. Musím se zeptat, jestli už jí zkoušeli použít.
Jinak kuchyň do včerejška charakterizovalo zjištění, že nejčistší je asi houbička na nádobí. Protože jí skoro nikdo nepoužívá. Naštěstí sem dnes ráno přišla pani na úklid a je to lepší. Teda, nechci podceňovat spolubydlící, ale přeci jenom...
Takže jsem nelenila a své vybavení rozšířila o velkou osobní misku, původně na snídani, nakonec asi na jakékoli jídlo, která má už své čestné místo na poličce v pokoji. Hned vedle ostrého kapesního nože, který strčí do kapsy všechna místní pižlátka (=nože).
Novou misku jsem zasvětila prvním nešpagetovým teplým jídle. Když už mám stále bydlení, tvořím zásoby. Takže na řadu přišlo rizoto. A nebylo to špatné. Nebo byl tak velký hlad?
Dneska v půl desáté nás přivítali na univerzitě. Chvíli mluvila paní koordinátorka, pak paní přes jazyky, po ní paní přes aktivity v kampusu, pak pán přes sporty a pak pán z knihovny. A mluvili španělsky a bylo jim rozumět.
Po úvodních slovech jsme si prohlédli část budov university, které jsou rozesety po Moncadě. Navštívili jsme také tu, kde jsou architekti a designeři. A já jsem tam konečně našla někoho, kdo mi podepsal formulář, který jsem měla odevzdat před odjezdem. (Určitě jsem o něm všem vyprávěla a jestli ne, tak věřte, že je to děsně důležitý papír.) Papírování mi tím samozřejmě nekončí, ale jsem aspoň o krůček dál.
Moncada je obec / městečko u Valencie, jezdí tam metro. Ale jakmile metro opustí hranice prvního pásma = Valencie samotné, vyjede na povrch mezi pole. Celkem mi trvá cesta 20 minut metrem plus docházka na metro. Ve výsledku to není o moc delší než v Praze, ale zato s lepším výhledem.
Kolem druhé nás pohostili svačinou a pak už jsme čekali jen na registraci na školní kartičky. A seznamovali se. My studenti mezi sebou mluvíme směsí angličtiny a španělštiny. Krom holek z Jižní Ameriky, ty se s angličtinou nekamarádí vůbec. Zatím jsem potkala někoho z Peru, Chile, Kolumbie, Francie, Itálie, Belgie, Rakouska a Slovinska. Dvě slečny z Itálie se mnou budou na architektuře. Jedna umí říct guláš s knedlíkem, protože má babičku na severu Itálie u hranic s Rakouskem a babička zná guláš s knedlíkem. Jinak jsme většinou probírali počasí, hlavně jaká je doma zima a tady teplo.
Výuka začne ve čtvrtek, všichni jsme na ten první den zvědaví.
 |
| vlajky všech zahraničních studentů na budově školy |