pátek 10. února 2017

Od všeho trochu..

Protože na rozdíl od minule nemám nějaký hlavní velký zážitek, tak vám tentokrát sepíšu nějaké ty postřehy z mého života ve Valencii. Už mám rozvrh, chodím více do školy, než na průzkumy města. Ale i k těm se dostanu. A na druhou stranu, už v metru cestou poznávám více tváří.
Nejdříve naváži na poslední psaní - praní prádla.
  • hromada prádla v lavoru se za týden převalila, zmenšila, trochu rozlezla do okolí, ale hlavně v té koupelně pořád je!
  • doufám, že jsem s ní kamarád, aspoň za vysvobození z pračky a čistý lavor, protože se bojím, co přijde, až se vydá na výlet po bytě
  • nechat vyprané prádlo v pračce alespoň den uležet je tady asi zvyk
  • ano, už zase čekám na pračku, abych si vyprala
vlevo dole pračka!
  • tak toto je kuchyňka v pondělí, tudíž nejčistší
  • s plynovou troubou už jsem se seznámila, brambory peče výborně
  • ovšem teplota pečení je kvůli chybějícím značkám neznámá, na bábovku k snídani to zatím nevidím
  • vpravo je karma, která dodává vodu i do koupelny, jen jí to nikdo neřekl!
  • protože horká voda je na mytí nádobí skvělá, na mytí člověka už tolik ne, pokud nechci vypadat jako spařené rajče
  • ale zas když se mi to nelíbí, pouští vodu ledovou a to je snad ještě horší
  • takže mytí je tady dobrodružné, nikdy nevím, co bude za vodu
  • přidávám ne moc zdařilou ale pro dokumentaci dostačující fotku barevnosti pokoje
jakou barvu asi nemám ráda...

Z města:
  • toto je největší strom, jaký jsem potkala, jen nevím druh, až půjdu příště kolem, musím se podívat
Plaza de Alfonso el Magnánimo
  • některé balkony tu mají krásné i ze spodu
  • pohled na katedrálu

A takhle to vypadá, když čekám na metro cestou ze školy.

Aby to z popisu bytu nevypadalo, že se mám špatně, tak vám ukáži ten skutečně největší a nejzásadnější nedostatek mého bydlení...