Valencii jsem opouštěla za mírného deště a tak mi ani nebylo líto, že jedu jinam. Do Murcie to trvalo 4 hodiny, ale zdejší krajina je jiná, tak jsem měla co pozorovat. A všude, kde je jen trochu volného místa, pěstují citrusy.
Do města jsem dorazila po třetí hodině, hostel otvíral recepci až v pět (od dvou mají siestu, jak jinak) a tak jsem se procházela ulicemi. Po Valencii se mi Murcie zdála malinká, obzvlášť historické centrum, člověk třikrát zabočí a je venku. Ulice byly až nezvykle prázdné a klidné. To se změnilo se setměním, když všechno ožilo. Protože na rozdíl od Valencie bylo hezky, zahrádky všech restaurací a kaváren se plnily a po ulicích se procházeli místní i turisté.
Já jsem jako první cíl zvolila katedrálu, která je se svou vysokou věží dobrý orientační bod ale hlavně jsem bydlela v ulici k ní přímo mířící. Stavba je to veliká a krásná. Jen na věž jsem se nedostala, v pátek už byla zavřená a v neděli byly všechny prohlídky už zarezervované.
 |
| La Santa Iglesia de Santa María |
Večeře přinesla taky jednu zajímavost a to pivo, které nebylo dobré. Už si vedu poznámky, abych věděla, čemu se vyhnout a co zkusit.
Od katedrály jsem se uličkami prokličkovala na nábřeží řeky Segury. Na jedné straně byla moderní lávka pro pěší a druhé starý most. Lávka je nad jezem a visí z ní sochy koní.
 |
| pasarela de Manterola |
 |
| Puente Viejo |
Na sobotu jsem si vymyslela výlet na hrad Monteagudo. Původně maurská pevnost z 11. století se podle turistických informací nachází asi 6 kilometrů od Murcie, takže to vypadalo jako příjemný výlet. Jenomže asi počítají s tím, že tam člověk pojede autem. Protože pěšky ta cesta moc hezká není, vlastně pořád vede vesnicemi (v tom nevzhledném smyslu) a občas mezi poli. Ale i tak ubíhala a brzy se mi mezi domy začal ukazovat cíl. Až jsem si říkala, co jsem si to zase vymyslela, takový krpál?
Ta fotka celkem vystihuje okolní krajinu, rovná, rovná a najednou skála.
Nicméně mapa v telefonu mě dovedla do návštěvnického centra pod hradem. Tam kupodivu zrovna neměli siestu a tak mi paní mohla vysvětlit, že v budově centra je expozice k historii místa a uličkou za budovou mohu jít k hradu. Ale ne až nahoru, jen sotva do půlky kopce, zbytek cesty se teprve upravuje. Budova samotná je moderní, kombinace kovové fasády a betonové konstrukce. Mě hodně zaujala a líbila se, zvenku i zevnitř. Pro pár dalších dalších architektonických informací klikněte zde (a nenechte se zmást, opravdu jsem se nepřesunula na víkend do Bolívie, je to jen shoda názvů míst, které si nevšimli).
Po prohlídce jsem se vydala na kopec, aspoň tam, kam to šlo. Tam ukazuje šipka.
Na vrcholu stojí pomník Nejsvětějšího srdce Ježíšova se 14 metrů vysokou sochou Krista z roku 1951. Byla postavena jako náhradu za tu, která tam stála od roku 1926, ale byla zbořena za občanské války.
A takový byl výhled.
 |
| ty věže v dáli, to je Murcie |
 |
| "domečky" vpředu, to je hřbitov |
Výhledem pro dnešek skončím, psaní mi nejde od ruky a tak cestu zpátky, odměnu a ostatní zážitky nechám na příště.