Muzeum, škola a déšť

Poslední dva dny volna před začátkem školy jsem využila k dalším výpravám po městě. Počasí mi přálo a odpoledne teploty šplhaly k 20 stupňům na sluníčku. Jestli máte pocit, že vždycky dojdu do Jardín de Turia, tak máte pravdu, protože jak se táhne městem, tak není těžké tam dojít.
Začínám si pamatovat některé orientační body a tak už mapu v telefonu používám méně a méně.

Včera jsem navštívila muzeum o svátku Las Fallas, který bude v březnu. Svátek se slaví od devatenáctého století a staví při něm papírové a dřevěné sochy, které jsou různě po městě. Měly by to být vícedenní slavnosti zakončené tím, že se sochy zapálí. Jsem na to hrozně zvědavá! V muzeu mají plakáty k většině ročníků, což jsou samy o sobě umělecké práce. A hlavně tam jsou repliky soch a návštěvník tak sleduje vývoj, až už jejich výroby nebo témat, která se střídala podle kulturní či politické situace. 

1941 

Indiáni na výletě v civilizaci (nebo tak nějak podobně to bylo na cedulce)

1956

1984

Dneska nám začala škola. Zatím to bude probíhat tak, že my zahraniční budeme obcházet předměty a domlouvat se, co si zapíšeme. Místní studenti mají rozvrh přidělený. Zatím jsem zkusila jen jeden předmět, ostatní vychází na jiné dny. Jen je mi záhadou, že i s vyučujícím nás tam bylo pět! Asi ani ten začátek školy tady tak nespěchá.
Potom jsme měli první setkání ateliéru. Na další dva týdny máme malé zadání v rámci celoškolní soutěže. Navrhuje se menší objekt do jednoho španělského městečka. A po tomhle přijde hlavní úkol na zbytek semestru. Také nám nabídli pětidenní intenzivní architektonický výlet do Francie. Myslím, že se zúčastním, mají to moc pěkně naplánované a pražská fakulta takové výlety nepořádá.
Konec volna je pro studenty vždycky trochu smutný a tak to cítilo i počasí. Poprvé jsem zmokla! Ne nějak moc, ale zmokla. Protože jsem tentokrát s sebou měla sluneční brýle ale deštník ne. Musím se naučit nosit obojí. Spolužačka deštník měla, ale malý. Poděkovala jsem jí za nabídku, že mě pod něj zkusí také schovat, a snažila jsem se jí přeložit, že nejsem z cukru a pár kapek mi neublíží. Trochu se bojím, že se mi to nepovedlo, tvářila se trochu zmateně. A nebo nezná slovo cukr ve španělštině.
Také jsem málem doplatila na španělskou siestu. Potřebovala jsem vytisknout nějaké formuláře ohledně studia. Kousek od školy je copy centrum. Tam mi je vytiskli a milá paní za pokladnou mi dokonce pochválila mojí španělštinu! Papíry jsem pak vzala do školy, nechala podepsat a vrátila jsem se, aby mi je naskenovali. A ouha! Měli pauzu. Od půl druhé do čtyř. Naštěstí jsem věděla, že za rohem je druhé copy centrum. A tam měli pauzu až od dvou. Ještě, že jí nemají všude stejně.

Pro dnešek je to vše, napínavý příběh o praní prádla nechám na jindy.

noční výhled z pokoje