Viaje - plátek sýra

Naše první zastávka ve Švýcarsku měla být v Lausane, ale protože jsme měli prohlídku kláštera přesunutou na večer, trochu se obrátil plán a prvně jsme stavěli ve Vevey na prohlídku vily "Le Lac".
Dům z roku 1924 navrhl Le Corbusier pro své rodiče. Původně pro ně měl vybrané místo na francouzské riviéře, ale nechtěli opustit Švýcarsko. Když v něm žili, v okolí nebylo skoro nic, žádné město, žádná silnice, téměř žádní sousedé. Jen za domem vinice. Dokonce ani pořádná cesta k němu nevedla a uhlí jim museli vozit na oslovi. Dnes je hned za zdí rušná silnice a po vinicích ani stopy.

fotka z www.villalelac.ch

Stejně jako u předchozích staveb, jsou na fasádě i na nábytku tyhle barevné obdélníčky. Jak nám vysvětlil pan průvodce, stále pracují na odhalení původní barevnosti interiéru i exteriéru. V rámci snah o udržování původního vzhledu vznikl mýtus o bílých vilách Le Corbusiera. A víte jak? Protože barevnost, tak jak ji autor zamýšlel, určovali z černobílých fotek...

Až pečlivé seškrabávaní odhalilo, že to nebyl dobrý nápad. Pravda je taková, že například Le Lac měla původně světle zelenou fasádu. Ta ale dlouho nevydržela. Dům stojí z většiny na skále, jen část je podsklepená. A jak se v průběhu roku mění hladina jezera, tak stoupá a klesá vlhkost a na fasádě se objevila prasklina. Což architekta štvalo, tak přišel kovovým obložením. To na severní straně chrání dům před větrem a na straně k jezeru prostě zakrývá prasklinu.
 A to není jediné zakryté. Okno k jezeru má 11 metrů, ale žádný stavitel se nechtěl zaručit za tak dlouhý překlad. Až byl LC donucen ke dvěma sloupkům. Protože mu ale vadily, hned k nim navrhl záclony, aby nebyly vidět.
 V rámci postupně probíhající rekonstrukce navracejí vše do stavu, jak ukazují plány. A nejen v interiéru, ale i v zahradě. I cestičku z kamínků, i stromky podél fasády. Jsou to 3 růže a okrasná třešeň. Ta je podle plánů blíže fasádě než ostatní stromy, ale protože se kov v létě rozpaluje, třešeň dlouho nevydrží a každých pár let musí vysadit novou.
Znovu také vysadili strom nad venkovním sezením, ale proto, že ten předchozí byl už příliš velký. Až ten stávající povyroste, bude tvořit pomyslnou střechu "zeleného pokoje", jak je přezdíváno právě venkovnímu sezení.

green room

Od jezera jsme přejeli k Rolex Learning Centru. Bohužel jsme tam přijeli, když se stmívalo, navíc jsme celý den neměli pořádnou zastávku na jídlo a tak ze dvou hodin rozchodu jsme jednu strávili na večeři. To je z toho, že Španělé neumí pořádně plánovat a tak nás pronásledovalo zpoždění z předchozího dne.
Rolex Learning Centre byla velká změna, samé křivky, lehkost, žádné barvy. Zdá se to jako úžasné místo a podle naplněnosti studenty to tak i je.

zdroj

Jasný sýr!

Poslední fotka zachycuje spolužačky po pokusu válet sudy.